Co mohu o sobě říci. Jsem úplně obyčejný člověk, který má víc času za sebou než před sebou. Bohužel, protože teď je tolik nového, zajímavého a já se obávám, že už nebudu mít tolik času, abych všechno stihla.

V životě aktivním má člověk spoustu povinností, starostí a když přijde čas, že už povinnosti jsou splněné, teď bych měla čas na jiné věci, které jsem nestíhala a ani neměla možnosti, jaké mám teď, zase pomalu bude chybět čas. Snad mám štěstí a Pán Bůh dá, že mi bude dopřáno ještě pár let ve zdraví, budu se moci zabývat činností, která mně baví. I to moderní, jako je počítač a internet - ovšem moje celoživotní koníčky - ruční práce - trpí, už nestíhám. Ale stejně už nikdo nechce nosit moje pletené svetry , také se někdy netrefím do formy, tak to není tak důležité.

O sobě mohu říci, že jsem vychovala tři děti, ze kterých mám radost a jsou, stejně jako po celý můj život, středem mého světa, což není zásluha, je to docela normální, myslím, pro většinu rodičů. Rozrostla se mi rodina o dva vnuky a jednu vnučku, takže rodina pokračuje a nevymřeme ani po meči, ani po přeslici.

Takže se mohu ohlédnout zpátky s dobrým pocitem. Už jsem zůstala sama, oba muže jsem přežila, můj Josef říkával,že ty ženské mužské utrápí a přežijí a potom si užívají. Možná měl trochu pravdu s tím, že ženské víc vydrží vůbec, to je stará pravda. Ale ne, že mužské utrápily, mnohé, většina, se o ně dobře staraly. Tady mám také čisté svědomí.

Víc o sobě neřeknu, jsem úplně obyčejný člověk, jeden z mnoha, nejsem krásná ani slavná, člověk, který přišel na svět téměř nechtěně, ale všecko přečkal a vydržel,i když to někdy nebylo ani moc lehké, a jsem tady. Spousta mých milovaných už prošlo nebeskou branou a tak si myslím, že pomalu jsem také na řadě. Přede mnou už nikdo není, ale takový je život, jak mi řekla jedna moudrá mladá lékařka: člověk se narodí proto, aby jednou zase odešel. A tak si nemyslím, že bych měla být výjimkou. A jen si přeji, aby to moc nebolelo a abych se ocitla v tunelu, na jehož konci je světlo, které na mne čeká. A ještě aby tady po mně zůstaly dobré vzpomínky.

A teď dost, ještě tady jsem a musím se snažit, aby ty vzpomínky byly opravdu dobré.